Již ve středu 15. bylo možné spatřit na různých místech dělníky horečnatě spravující trať a konající údržbu. Co se nedaří stihnout a co by si vyžadovalo nepříjemné výluky a odklad prací, se takto zvládne za čtvrtek a kousek a bude to. Vyžehlej se úbory průvodčím, ktaré dnes některé bylo možné vyidět v dost civilním civilu a … a …ještě by se mohlo trošu uklidit na ředitelství.

Takže jsme si to dnes všichni odjezdili, hoteliéři a hospodští si o prodlouženém čtyřdenním víkendu snad přijdou na své – a možná se celkově utratí víc, než kdyby stávka nebyla.

Takže, pane Nečas, s pravdou ven, jak je to s cenou stávky?

Ajajaj, to jste mne špatně pochopil, neříkal jsem vyhoďte pravdu ven, ale s pravdou ven. Nu což. Příště půjdu stávkovat.

Teda, pokud se nestane něco hóóódně závažnýho … no, do konce světa bych to snad mohl stihnout. Pokud by se posnul jeho termín na dřív, než 2012, dejte mi to, prosím, vědět .

Ledabill

„zatímco Čína si pod rouškou komunismu pěstuje kapitalismus, mi si pod rouškou demokracie pěstujeme totalitu“

se mi zdá býti trefným…

Internet v ČR aneb vítejte v Číně (na blogu u Růžičků)

Soudy se nemohou připojit do systému d.s….

„A ony někdy fungovaly?“

Datové schránky, coby další státně-zakázkový nedodělek, začínají ukazovat své vlastnosti.

A to v době, kdy k nim není ještě skoro nikdo připojen.

To, že se kdykoli můžou znovu sesypat a až je začnou skutečně úřady a firmy používat, pravděpodobně se skutečně ještě parkrát sesypou, to nikoho v tomto státě nevzrušuje. U nás hold vládne pohoda.

A až vznikne někomu velký problém, způsobený fikcí doručení, kteréžto doručení bude ve skutečnosti neproveditelné díky polo-funkčnosti systému schránek, budou mít akurát média o čem psát a věci zůstanou, jak jsou. Maximálně může nastat, že někdo vysoudí na státu náhradu vzniklých problémů. To zaplatíme stejně tak, jako nedodělek zvaný Datové schránky.

Ještě mohli doplnit kampaň o slogany:
„Dátové schránky. Vy DÁTE, my dostaneme.“
„Virtuální dokumenty do vašich počítačů – skutečné vaše peníze do našich kapes“

Jeden z návrhů: ČR dostane výjimku z listiny práv a svobod. Hmmm, to nám to pěkně začíná. Koukám, že klika získává víc, než jsme si mysleli.

Anketní otázka: čí klika to je? To není řečnická otázka…

Článek to tak podrobně nezmiňuje:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropskaunie/_zprava/650341

ale ve vstupu na Radiožurnálu to zaznělo jasně…

Papá mé milované svobody a lidská práva … moc jsem si vás neužil.

„V okamžiku kdy se nějaká spirituální skupina odevzdaná svému guruovy nadšeně zavazuje že hlavním cílem skupiny je sjednotit všechna náboženství na Zemi, mělo by to vždy vyvolat otázky, jakým způsobem se toho má dosáhnout.„

Souhlasím, a co víc, z principu nemůže někdo samozvaně slučovat náboženství druhých lidí, tj. dělat něco zásadního (sloučení) s náboženstvím, které on sám nežije.

Buď žiju náboženství A nebo žiju náboženství B (nebo nežiju žádné…). Tzn. když patřím k A, nemohu se zvenčí míchat do slučování B… (maximálně mohu jednat s jinou církví, vyslala-li mě k tomu ta moje, ale o toto asi nemá jít)

Každé skutečné náboženství je cestou. Cestu nelze nastudovat od stolu. Cestu lze pouze projít. Musím se rozhodnout, kterou cestou se dám. A tou pak mohu jít. Pokud se mi nelíbí, mohu z ní utéct, a jít pak jinou cestou – no ale vždy od začátku. Náboženství mohu znát pouze zevnitř. Zapomeňte na studium cesty, po které nejdete Vy sám(a). Tedy, pokud nejste ateist(k)a.
Takové studium neví. Nemůže vědět o životě na té cestě – rozhodně ne vše, a často o ní vlastně neví nic. Protože je to jen studium. Ano, mohu ze zkušeností ze své cesty usuzovat o tom, jak to je v jiných náboženských systémech. Mohu si i např. myslet, že určité jejich texty mluví – pouze trochu jinými slovy – o tomtéž, co prožívám já. To jistě mohu. A myslíme si tak.
Spousta prvků inspiruje. Spousta prvků se přejímá. Ale spousta prvků se při přejmutí změní. A to je ten problém: To, že mi nějaké prvky v jiném náboženství připadají podobné nic neznamená.
Na takových podobnostech se ještě nedá nic stavět. O to míň stavět na tom nějaké hurá zvrchu organizované spojování svébytných náboženství.

To za a)

b) Každé náboženství je nejen nauka a morálka, nejen spiritualita a bohoslužba, ale i autority, a to jak dřívější tak současně žijící. Tyto autority by musely mít zájem o sjednocení či sloučení s oním dalším náboženstvím. Pokud nebudou, můžu je popravovat a možná sem tam někoho zastrašovat a uplácet nebo vydírat. Připadá mi dost padlé na hlavu nejen ten způsob, ale i jeho příp. efektivita, když už by po něm někdo toužil.

Prostě, různá náboženství jsou různá, protože jsou různá. Sjednocovat některá z nich lze možná postupně, sblížením se postupně na jednotlivých detailech – může to taky zabrat sto let nebo sto tisíc let, ale nelze si to vylhat.
Prostě to nejde udělat tak, že si dáte termín a pak v ten nadešlý den se začnete tvářit STRAŠNĚ jednotně, jako že se to už udělalo sjednotilo a hotovo.

c) Ano, na mystické rovině se některé věci potkávají, ale kdo tam přichází, nepotřebuje žádné zvenčí organizované sjednocování náboženství. Sám se nechal sjednotit s Bohem. A touží-li po jednotě pro ostatní a pracuje-li pro ni, nemrhá časem na sešívání různých odlišných forem zbožnosti dohromady, na takové blbosti svatí, cnostní a omilostnění neplýtvají časem (to jen já tady můžu plkat o světových problémech)

Tedy,
jsem pro jednotu. Ne papírovou, ale skutečnou. Ale jednota jako cokoli hodnotného vzniká pomalu a něco stojí. Lze jí dosáhnout, když chtějí ti, kterých se týká. Nelze si ji vynutit, nastolit zákonem, zorganizovat. Lze si ji však vyprosit. Vyprosit na Všemohoucím. Protože nejspíš není v lidských silách.

Začátek jakékoli jednoty mezi lidmi je mé sjednocení s Ním.
To je první, možná i jediné, co se dá pro jednotu udělat.

d) Nejdůležitějším faktem je zde však to, že některé věci jsou principiálně neslučitelné:
Nelze sloučit náboženství, které se klaní Bohu s náneboženstvím, které vyvolává duchy nebo se klaní ďáblu. Prostě nelze. Pro některé, kdo by se rádi schovávali v řadách nejosvícenějších: nejde to!!!
Nikdy to ani nepůjde.

Snad ani kdyby sám Pán Bůh chtěl…

Tak nějak to značná část lidí cítí, když sleduje počínání současného pána prezidenta, který si málem přivlastňuje Dekrety i Unii, o které chce rozhodovat bez ohledu na Unii a občany.

A k dávno vyhaslému tématu Benešových dekretů: že je nutné, aby celá EU schvalovala záruku neprolomení dekretů?

Ale kdeže! Copak bude o bývalé sudetské majetky žádat Irsko, Francie nebo Portugalsko?

Pokud se tedy zaručí Německo (a přijme ev. právní úpravu, bude-li to třeba), lze to myslím považovat za dostatečné. Doufám, že i pro pana profesora prognostika Václava Klause.

V nejhorším případě bude potřeba ošetřit, aby si bývalí sudetští Němci houfně neměnili občanství do jiné země EU, odkud by takovou Německo-(Českou) právní úpravu mohli obejít.
I když si zas tak moc nemyslím, že by to dělali…

…respektive přesněji, výbor Švédské akademie věd udělil jednu z „pod-cen“ Nobelovy ceny, a to konkrétně tu nejvíce sledovanou a nejméně související s vědou, tedy Nobelovu cenu míru, panu Baracku Obamovi, prezidentu to USA, a tím silně snížil význam nejen ceny míru, ale Nobelovy ceny jako takové. A myslím si, že nejen jí.

A nezlobím se na to, že jde o prezidenta Ameriky (a světa ). To vůbec ne. Problém máme v tom, že Obama je teprve na začátku své world-wide tj. (zahrnující svět, ne jen jednu zemi) práce, a byť se pokouší o mnohé, máloco je zrealizováno a i tak by bylo na hodnocení příliš brzy. Nějaké poctivé hodnocení lze dělat po úspěšném skončení prezidentování, nebo alespoň volebního období, ne teď. Takto provedeno to vypadá jen jjako sprosté politikaření…

Ale budiž. Napříště alespoň víme, (co jsem dosud jen neblaze tušili), že ty různé všechny ceny, i ty na nejvyšší úrovni, jsou jen divvadýlko pro prosťáčky a nezasvěcené.

Shodou okolností jsem byl nedávno na udělování také jedné ceny. V žebříčku na přední místo se tam dostal podnikatel za svůj webový projekt, kde na stránkách nemá vůbec nic. Je možné, že časem z toho bude přínosná a používaná aplikace. Ale zatím není. To se v komisi nestydí nemravně ji v tomto stádiu oceňovat a takto navíc nezaslouženě popostrkávat dotyčného dopředu před konkurenci jiných projektů?

Ale vlastně – proč by to mělo být celé jinak? V dnešní době, kdy např. literatura se smrskla jen na to, co se prodává v obchodech jako literatura, kdy politika zahrnuje pouze to, co se objeví v TV (a zaškatulkováno do politického zpravodajství), kdy zůstává existovat jen to, na čem někdo vydělá a i prosazování krásných idejí pomalu začíná být jen pro ty, kdo mají správné kontakty…proč zrovna švédští profesoři by měli být jedinými statečnými?

Přeposlat email na mobil – nebo oznámení o něm, no to je přeci jednoduchá věc, to budu mít za chvilku…
Jenže ouha: dosud jsem totiž neměl pražádnou zkušenost s tím jejich roztomilým webem Tý-debile a netušil, že věci mohou být i jinak!! No to jsem si dal.

Takže jsem se nakonec (aspoň) pěkně zapotil a ztrávil téměř hodinu! ve společnosti té strašné webové aplikace a plus  dvou volání na jejich infolinku.

Jsem docela šťastnej, že zatím nejsem jejich klientem, a že jsem v jejich přemilé společnosti za svůj život strávil tu hodinu jen jednu .

Vězení řidičovi bez autoškoly nehrozí, … hrozí tomu, kdo o něj již přišel.

Ale lepší je zdůvodnění:

„Ministerstvo spravedlnosti .. zdůvodnilo zrušení trestného činu jízdy bez řidičáku tím, že projednávání těchto častých případů příliš zatěžuje české soudy.“

Nechci být jízlivý (chci), ale věděl bych, jak českým soudům ulevit kompletně….a vyhlašuju anketu: jaký trestný čin zrušit nejdříve?

Já bych zkusil zrušit trestnost podvodu a krádeže, za prvé by to pomohlo soudům, mohly by se věnovat třeba rozplétání justiční mafie, a dále by to harmonizovalo poměry ve společnosti: stejně kde-kdo krade a podvádí, už se to stává de facto standardem, což je opora pro změnu stavu de jure, a navíc za současného stavu jsou znavýhodnění ti slušní.

Co vy na to?